Historie

 

Lesní komplex s místním názvem „Dúbrava“ na západ od dolního toku řeky Moravy mezi městy Bzencem, Vracovem a Hodonínem byl tvořen dle historických pramenů původně dubovými lesy (13.století). Tyto byly při osídlování mýceny pro potřeby obyvatelstva bez následných obnov a poškozovány také pastvou dobytka. Jejich stav se ve středověku postupně stále zhoršoval. Dle zápisů z kronik se na počátku 19.století vyskytovaly jen jednotlivé stromy a velké plochy bez porostů. Větrné bouře uváděly do pohybu obnažené písky, které postupně pokrývaly okolní zemědělské pozemky tzv.“Moravské Sahary“.

Po řadě neúspěšných pokusů dosáhl při znovuobnovení lesních porostů dobrých výsledků až lesmistr Jan Bedřich Bechtel (1800 – 1868), který byl v roce 1825 jmenován nadlesním ve Bzenci a působil zde až do roku 1865. Vyzkoušel při zalesňování obtížných holin různé druhy síjí i sadeb různých druhů lesních dřevin. Nejlepší úspěšnosti dosáhl při výsadbách jednoletých semenáčků borovice lesní po celoplošné přípravě půdy s klučením pařezů a přeoráním.

Mezi řadami vysázených stromků se zemědělsky hospodařilo („polařilo“), převážně se pěstovaly okopaniny.Na bohatších půdách odrůstaly i sazenice dubů, ve vlhčích lokalitách potom olše i bříza. Podle záznamů J.B.Bechtela : „…. do roku 1849 se podařilo obnovit lesy na ploše větší než 998 ha a vylepšit porost na téměř 1348 ha. Bylo spotřebováno 4,5 milionu semenáčků borovice lesní a 116 tis.kusů břízy. Práce si vyžádaly bezmála 38 tisíc dnů lesních dělníků a 3 tisíce dnů potažních.“ Tyto údaje ukazují obrovské úsilí našich předků o obnovení lesů a zlepšení stavu krajiny. I v současné době je využíváno při zalesňování extremních lokalit vátých písků zkušeností minulých lesních hospodářů.